Katolická církev za Protektorátu

Na počátku je nutné říci, že období protektorátu je období velmi složité, kdy z předválečných vlastenců se stávali kolaboranti , jako byl Emanuel Moravec a z těch, kdo měli k fašismu nejblíže se stávali odpůrci nacistické okupace , jako byl Radola Gajda.

Stejně jako tomu bylo v celé společnosti, tak tomu bylo i v církvi, protože církev obrážela společenské složení. Pokud mluvím o církvi, myslím tím nejen duchovenstvo, ale i věřící laiky, jak se dnes říká. Můžeme to vidět i dnes, kdy křesťany můžeme vidět v celém současném politickém spektru a to včetně komunistů, jak ukázal nedávný případ faráře církve Československé husitské.

Mnichovská dohoda znamenala pro náš národ politické trauma. Zklamání a rozčarování. V národě převládala beznaděj a pocit zrady, což bylo přiživováno komunisty, kteří o rok později mluvili o tom, že ve vojácích Wehrmachtu je nutné především vidět soudruhy z dělnické třídy. Po paktu Ribbentrop – Molotov, komunisté otočili o 180 stupňů a Německo bylo jejich společníkem v boji proti světovému kapitalismu. Po napadení SSSR Německem pak na to najednou zapomněli a po válce se stavěli do role největších bojovníků proti nacismu.

Málo se ví, že jedním z těch, kdo odsoudil Mnichovský diktát byl papež Pius XII. Dokonce i prezident Beneš, přes svůj negativní vztah ke katolické církvi, vyjádřil papeži vděčnost, jak se můžeme dočíst v jeho knize rozhovorů s anglickým novinářem Mackenziem. Pius XII. napsal i dopis Mussolinimu, jednomu ze signatářů Mnichovské dohody, kde prohlásil, že se jedná o nespravedlivý mír, který byl sjednán na úkor slabšího.

Je spravedlivé říci, že po odstoupení Sudet a za vlády takzvané druhé republiky, kdy v jejím čele stál Rudolf Beran, došlo ke vstřícným krokům ke katolické církvi ze strany státu, což pro katolíky znamenalo určitou obrodu vzhledem k předchozím rokům, kdy se prosazovalo ideologické pojetí dějin a to ve stylu Masaryka, že dějiny je nutné vykládat ideologicky ku prospěchu národa. Což přineslo slavný spor Masaryk – Pekař „O smyslu českých dějin“ Zatímco Masaryk se řídil romanticko-ideologických pohledem, tak Pekař se držel svého celoživotního motta „Padni komu padni“

15.března 1939 obsadily německé jednotky to co zbylo z Československa a byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Krátce po vzniku protektorátu vydali nacisté nařízení omezující činnost Katolické církve. Byly zakázány všechny katolické organizace a spolky a do roku 1942 i katolický tisk. Poledním katolickým periodikem, které v tom roce vyšlo, byla literární revue „Řád“. Katolická církev opravdu neměla důvod „milovat“ nacisty, jak se i dnes můžeme v různém levicovém tisku dočíst.

Když došlo k zavírání vysokých škol, tak to postihlo i Katolické teologické fakulty. Výuka budoucích kněžích proto mohla probíhat pouze v seminářích, které neměly statut vysokých škol. Ovšem to trvalo jen krátce. I tyto semináře byly nakonec zavřeny a bohoslovci byli totálně nasazeni na nucené práce do říše. Zakázány byly nakonec i katolické školy obecné, měšťanské a střední, stejně jako náboženské průvody, mimo průvodu v prostorů kostela. Asi není náhoda, že podobně se zachovali k církvi komunisté po roce 1948.

Asi není bez zajímavosti, že jeden z kolaborantů jímž byl Josef Rys-Rozsévač, se snažil zapojit katolickou církev do pomoci okupantům. Jeho zájem o Katolickou církev skončil ve chvíli, kdy se nenašel žádný kněz, který by mu dopřál rozhřešení, Svaté přijímání. Prostě v církvi nebyl o tohoto člověka zájem a to přesto, že se křesťanstvím rád oháněl v protektorátním rozhlase. Protikladem k tomuto člověku se stal protektorátní prezident Emil Hácha, který se stal neprávem symbolem kolaborace.

Jeho největší vinou bylo asi to, že byl praktikující katolík a protektorátní prezident, který podepsal protokol o zřízení protektorátu. Že k tomu byl donucen po výhružkami bombardováním Prahy, že se psychicky zhroutil a na nohy ho postavily injekce Hitlerova lékaře doktora Morella , o tom se taktéž moc nemluví.Stejně jako o tom, že to byl Hácha, kdo protestoval proti zavření vysokých škol, represím proti studentům. Hácha, který odmítl podepsat nařízení o deportaci Židů do koncentračních táborů. Toto nařízení podepsal nakonec až Heydrich.

Co se týká duchovních, tak prvním zatčeným byl kladenský děkan Josef Klouček, poslán do Dachau 16.6 1939. Ač byl po několika týdnech propuštěn, tak další zatýkání kněží došlo po 1.9.1939, po napadení Polska, kdy byly zatčeny desítky kněžích, mezi nimi snad nejznámější byl Stanislav Zela, olomoucký metropolitní kanovník, po válce světící biskup a po roce 1948 perzekuovaný komunistickým režimem.

Toto však nebylo nic proti tomu co nastalo po heydrichiádě. Během této doby bylo zatčeno přes 500 duchovních a posláno do koncentračních táborů. Z těchto pěti set bylo jedenáct popraveno, dalších 76 zemřelo na následky mučení. Nutno říci, že většina přežila díky pomoci vězněným německým duchovním a pro úplnost je nutné dodat, že ač přežívali, tak i pomáhali a to i vězněným sovětským vojákům a českým komunistům.

Snad nejhůře dopadl v té době řád Německých rytířů. Po obsazení republiky rozpuštěn, příslušníci jeho řádu posláni do koncentračních táborů, jejich majetek byl arizován. Vina tohoto řádu spočívala v tom, že byl striktně proti nacismu a poskytl finanční prostředky První republice na stavbu pohraničních opevnění. A nejen finanční prostředky, ale i svoje pozemky. Po válce tento řád doplatil na svoje jméno, i když bylo uznáno, že tento řád stál vždy na straně republiky. A přesto i dnes se najdou mnozí a to z i řad katolické církve, kteří by nejraději tento Řád vymazali z historie.

Nechtěl jsme se věnovat konkrétním lidem, přesto jsem jich musel pár uvést. Nechtěl jsme jít zbytečně do podrobností, protože se jedná o blog a úvahy blogera. Proto na závěr pár slov Zdeňka Nejedlého publikovaných v roce 1945 v Rudém právu. „Katolické duchovenstvo obstálo v této zkoušce opravdu skvěle“

Po roce 1948 se komunisté chovali ke katolíkům stejně jako nacisté.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *